Po covidové odmlce se konečně dostaly ke slovu společné akce mimo školu. Poslední květnový týden jsme se tedy i my vydali „někam ven“, hned na druhý konec republiky, do Roudnice nad Labem.
První den začalo naše dobrodružství cestou vlakem, která trvala 4 hodiny. Tento fakt nám nevadil, protože jsme si užívali společného času, který trávíme mimo lavice. Cesta do Prahy nám velice rychle ubíhala, odtud to pak bylo do Roudnice nad Labem jen kousek. Z vlaku jsme se kochali tím, jak se krajina postupně mění. Jakmile jsme dorazili na místo, šli jsme se celí natěšení ubytovat do místního kempu, který byl přímo u Labe. Po prvním rozkoukání a lehkém odpočinku jsme se pak vydali do města, kde jsme prozkoumali centrum a místní nákupní možnosti. Na večer jsme se totiž dohodli, že budeme opékat špekáčky, plán zněl tedy jasně, potřebujeme sehnat buřty a potřebné suroviny. Po návratu jsme se navečeřeli, a protože jsme chtěli, aby nám na špekáčky vyhládlo, využili jsme místního beachvolejbalového hřiště. Jsme tvorové soutěživí, her bylo tedy několik. Den jsme zakončili opékáním buřtů při setmění, doprovod nám dělaly zvuky kytary.
Druhý den jsme byli plni očekávání, čekal nás totiž pěší výlet na Říp – hlavní bod programu naší exkurze. Po skvělé snídani jsme se tedy vydali pěšky z roudnického kempu až na samotnou posvátnou horu. Přes den byl hlášen déšť, ale ani to nás neodradilo. Vycházka byla dlouhá cca 15 km a jejím vrcholem byla návštěva Rotundy sv. Vojtěcha a sv. Jiří na Řípu. Déšť nás nakonec přeci jen dostihl, nicméně bylo teplo a naši procházku to tedy spíše zpestřilo. Odměnou nám pak byl skvělý oběd v jedné z vesnic pod Řípem. Den jsme zakončili různými halovými sporty, které jsme si měli možnost zahrát v profi hale, v našem skvělém sportovním kempu. Večer jsme padali do postelí unavení, ale plni nových zážitků.
Třetí den se nesl v lehce melancholické náladě, čekala nás totiž návštěva Terezína. Počasí této náladě také napomáhalo, celkově umocnilo tíživou atmosféru pietního místa. Ráno jsme se vydali z Roudnice do Terezína místním linkovým autobusem. Po cestě jsme poznávali krásnou krajinu, která se rozkládá na druhou stranu od hory Říp. V Terezíně jsme se šli nejdříve podívat do Malé pevnosti, kde byli v minulosti vězněni Židé. Prošli jsme si se skvělou průvodkyní celý objekt a načerpali spoustu nových informací a zajímavých faktů. Na konci prohlídky také následoval krátký film, který byl promítán v místním kině. Po prohlídce jsme se přesunuli do města Terezín, kde jsme se naobědvali, abychom přišli na jiné myšlenky. Po výborném obědě jsme navštívili Muzeum ghetta, kde jsme se dozvěděli souhrnné informace o vyhlazování Židů za 2. světové války. Počasí se umoudřilo a vysvitlo sluníčko, neváhali jsme ani minutu a zaběhli jsme do místní kavárny na výbornou zmrzlinu. S osvěžující dobrotou jsme pak zamířili na průzkum samotného města, pohřebiště, krematoria a dalších opevnění. Po cestě jsme si zpestřili celý program i krmením místních nutrií, které jsme si mohli pohladit a pomazlit. V podvečerních hodinách jsme se vrátili do kempu, kde nás čekala skvělá večeře a večerní program.
Ve čtvrtek jsme si přivstali. Bylo třeba sbalit všechny věci a pomalu nastal čas loučení. Roudnice a přilehlé okolí na nás velice zapůsobilo. Z oken odjíždějícího vlaku jsme se rozloučili s kempem i s dominantní řekou Labe, a vydali jsme se směrem ku Praze. 🙂 Příjezd do hlavního města byl naplánován v době oběda, šli jsme tedy na Václavské náměstí, kde si žáci zašli na oběd a pokoupili suvenýry a dárky domů. Po obědovém rozchodu jsme se vydali směrem k Národnímu muzeu a vlakovému nádraží, odkud jsme se tramvají přesunuli do Mahlerových sadů. Parkem jsme se vydali k našemu cíli – Žižkovské věži. Zde jsme vyjeli rychlým výtahem až na její vrchol a užívali jsme si nádherného výhledu na Prahu, z trochu méně tradiční strany. Z výšky jsme také zmapovali terén a promysleli si následující trasu našeho výletu. Jakmile jsme se dostali zpět „nohama na zem“, naše kroky zamířily do jedné z nejlepších zmrzlináren na Žižkově. Občerstveni kvalitní řemeslnou dobrotou jsme se vydali na Vítkov, kde jsme prošli kolem památníku a pozastavili se v místním parku. Konec výletu se neúprosně blížil a my jsme se vydali na vlak, který nás odvezl zpět do Blanska. Cesta do domovů utíkala rychle, bylo o čem mluvit, měli jsme co rozebírat, zážitků jsme plní doteď. 🙂
Exkurze byla super. Už se těšíme na další netradiční zážitky! 🙂
Tým 8.B
