Základní škola

Činnostní učení

Základy činnostních metod a forem učení položil filozof, pedagog a psycholog Jan Amos Komenský svým nadčasovým pedagogickým dílem. Systém českého činnostního učení byl rozvinut a v praxi ověřen reformní pedagogikou české činné školy 30. let 20. století.

Dnešní podoba českého činnostního učení vychází z této tradice, ze současných pedagogicko-psychologických výzkumů učení a vzdělávání, ze současných dokumentů, které se zabývají problematikou základního vzdělávání, jakož i ze zkušeností nejlepších učitelů z praxe.

Moderní činnostní vyučování je na vědeckém základě vytvořený, ucelený soubor činnostních metod a forem učení, který dává žákům prostor ke konkrétním činnostem, samostatným úvahám a tvorbě vlastních otázek. Žák zde není pouze pasivním příjemcem informací, ale projevuje vlastní iniciativu – koná, činí, přemýšlí a tvoří.

Základními principy činnostního vyučování je probouzení zájmu a nabývání nových poznatků žáky názorně, vlastní činností a prožíváním, za pomoci vhodných metodických materiálů a pomůcek. 

Činnostní učení se rovná metodě objevování. Žáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků doporučených učitelem. Vlastním objevováním, manipulací s pomůckami a vlastní tvorbou úloh si žáci poměrně rychle a především trvale osvojí praktické zkušenosti, k čemu bude nový poznatek a dovednost sloužit, např. v matematice potřebné algoritmy a pravidla, aniž by počítali sloupce zbytečných příkladů bez porozumění. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší každodenní život kolem nás, a tak má pro žáky osobní smysl, zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Příklady a názory učí žáka vnímat učení jako činnost důležitou pro vlastní život i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacích procesů je žák veden k samokontrole, samohodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám a spolupracovat v týmu.

Činnostní vyučování nevyžaduje žádnou zásadní změnu organizace vyučování ve škole, přitom vytváří prostor pro všechny organizační formy vyučování uvnitř třídy. Díky pracovním sešitům a pomůckám pro každého žáka a nabízeným činnostem umožňuje zapojení všech dětí i v rámci frontální práce. Vizualizace myšlení prostřednictvím pomůcek (kostka a kolečka, divadélko, kartičky apod.) zprostředkovává učiteli stálou kontrolu nad prací všech žáků. Práce s tématickými pracovními sešity obsahujícími motivační prvky, samokontrolu a mezipředmětové vztahy dovolují žákům pracovat v určitých částech hodiny i podle individuálního tempa a podněcují k rozličným činnostem. Dramatizace, hraní rolí a společné řešení problémů rovněž utvářejí podmínky pro rozvoj kooperace.

K základním pracovním metodám činnostního učení patří projektové vyučování, využívání mezipředmětových vztahů, individualizace (samoučení), práce ve skupinách, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity, didaktickými pomůckami.

K žákovi se v rámci činnostního učení přistupuje jako k jedinečné osobnosti, která se aktivně podílí na vlastním vzdělávání. Učitel podporuje rozvoj vnitřní motivace žáků ve výuce, akceptuje náměty žáků, vytváří přirozený prostor pro poznávací aktivity a přijímá osobní odpovědnost za celkovou úroveň jejich vzdělanosti.

Činnostní učení vytváří podmínky ke vzájemné komunikaci mezi učitelem a žákem, ale i mezi žáky navzájem, rozvíjí smysl pro týmovou práci a vede k přirozenému zapojení žáků se speciálními potřebami učení. Učitel je partnerem žáka, kdy partnerství můžeme charakterizovat jako aktivní podíl žáka na vyučování usměrňovaný učitelem. Nadřazenost učitele nad žákem se odehrává pouze v rovině intelektuální a etické.

Výsledkem činnostních postupů je zdravá individualita – žák zvídavý, aktivní, tolerantní, ohleduplný a otevřený. Činnostní vyučování vede přirozenou cestou k rozvoji tvořivosti, samostatného a logického myšlení. Žák se učí zvládat učivo jako základ k dalšímu učení a jeho využívání v životě. Činnostní vyučování je základem celoživotního učení pro všechny.

Základní didaktické principy činnostního učení

1. Probouzet zájem žáka – vyučování musí být názorné, přirozené a pochopitelné.
• Názornost vyučování – Používáme skutečné předměty, modely, náčrty, diagramy, obrazy,mřížky,... Ke každé praktické ukázce je třeba se vracet a přesvědčit se o porozumění žáka. Zapojujeme co nejvíce smyslů.
  
  Vše, čemu se žáci učí, budiž jim předloženo a vyloženo tak jasně, aby to měli před sebou tak jako svých pět prstů. Aby to všechno v nich snáze utkvělo, ať se přibírají smysly, kterékoli možno.
• Přirozenost – Vycházíme z přirozených situací a budíme tak přirozené reakce. Učivo jako soustavu dovedností si musí žáci osvojit tak, aby je mohli kdykoliv tvořivě a pohotově aplikovat v každodenním životě.
  Příroda neplodí nic leč to, čehož upotřebitelnost je zjevná. Usnadníš tedy žáku práci, jestliže mu při všem, čemu ho budeš učit, ukážeš, jak se toho užívá v denním životě.
• Pochopitelnost – Učivo vybíráme s důrazem na obsah a význam, nikoli na formu. Ve škole nemá místo nic, co nemá obsah a smysl. Hodnota učiva je vždy obsahová, nikoli formální (rozvíjející např. představivost, úsudek, vůli,...).
  Obsah musí být přiměřený vyspělosti žáka, musí vyhovovat jeho skutečným osobitým potřebám. Při výběru učiva dbáme na zásadu od bližšího ke vzdálenějšímu.
  Je třeba zůstávat u prvopočátků učiva, dokud není řádně pochopeno, s tím, že totéž učivo nesmíme omílat do omrzení, ale probíráme ho v nových situacích.
  Postupujeme zvolna, stále se přesvědčujeme, jak děti nové učivo chápou a jak ho zvládají používat.
  Abstraktní pojmy objasňujeme názorem a příkladem. (Př.: abstraktní pojmy vpředu, vzadu, názorně předvedeme na modelu domku uprostřed zahrady.)
2. Pěstovat žákovu samočinnost – učení individualizujeme metodou samostatné práce. (Individualizované učení vyvažujeme kolektivní výchovou.)
• Dítě necháváme aktivně se účastnit vyučování. Neděláme, co mohou vykonat žáci sami. Žáci jsou vedeni k uvědomění si úkolu a k provádění činností každým žákem zároveň. Následně k plánování dílčích úkolů, činností a jejich provádění.
• Využíváme vlastních zkušeností a znalostí žáků, usilujeme o to, aby žáci docházeli k poznatkům sami. Je velmi důležité dopřát žákům radost z vlastních nápadů, vlastní práce a následného úspěchu. Žáci jsou tak nejlépe motivováni k produkování myšlenek, kladení otázek, k samostatnému, kritickému myšlení.
  
  Všemu je třeba se učiti: samozřením, samorčením, samoděním.
• Vyhýbáme se dlouhým výkladům a přílišnému poučování. Dlouhé monology nemotivují, unavují a žáci je odmítají. Preferujeme samostatnou práci, práci ve skupinách, společné řešení úkolů, didaktické hry a diskusi.
  
  Žáku práce – učiteli její řízení
3. Volit vhodné učebnice, pracovní sešity a didaktické pomůcky.
   Psané jazykem žáků, odpovídající jejich způsobu myšlení a podněcující je k další tvořivé činnosti, samoučení a lásce ke vzdělávání.

Základní psychologické zásady činnostního učení

• Ke každému žákovi přistupujeme jako k jedinečné lidské bytosti. Podporujeme samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost a pozitivní sebehodnocení žáků. Akceptujeme náměty žáků a vytváříme přirozený prostor pro činnosti. Hodnotíme správné činnosti a znalosti žáků a případné slabiny pomáháme napravovat a odstraňovat. Žáci jsou pak ochotni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů a chybu nepokládají za prohřešek. Žákům dáváme dostatečný časový prostor na zvládnutí učiva.
  Učitel (i rodič) je pro žáky především partnerem, poradcem, pomocníkem a oporou. Výuka je rušnější, ale vše je provázeno pocity uspokojení, radosti a dobrými výsledky.
  
  Pro žáka, třeba pozorného, je stěží možné, aby se nedopouštěl chyb.
• Žáky co nejvíce chválíme (je samotné i rodičům), vysvětlujeme a zdůvodňujeme a až na zcela výjimečné případy netrestáme. Psychologické výzkumy jednoznačně dokazují, že největším a z pohledu dalšího pozitivního vývoje dítěte nejlepším trestem je absence pochvaly. Je třeba si stále uvědomovat, že naším základním úkolem je vštípit dítěti lásku k učení společně s mravními a etickými zásadami.
  
  Žáci by měli být motivováni touhou uspět, ne strachem z neúspěchu.

 (Citáty: J. A. Komenský)

Ukázka z projektu  „Dne zdraví“ třídy I.D. - fotografie níže

Zpracovala: Mgr. Ivana Kunderová, použity fotografie dětí I.D, listopad  2010.

Básnička ke dni zdraví.

Večer jsme se s maminkami na velký den připravili,

pomazánky namíchali, do krabiček nachystali.

Ráno celí natěšení, do školy se přiřítili.
„Den zdraví“ nás dneska čeká, nebude to práce lehká!

Zástěrky jsme uvázali, recepty své představili:
tvaroh, rybka, zeleninka – na světě je velká „mňamka“!

Pak proběhlo poznávání – o ovoci povídání.
Většinu jsme odhalili, nové jsme se přiučili.

Přišly i tři maminky - ty krájely chlebánky.
Všechny jsme je namazali a hostinu si připravili.

Všechno jsme pak ochutnali, čajíkem to zapíjeli,
jabka, hrušky, banány i slaďoučké melouny.
Exotické kousíčky, testovaly mlsné jazýčky.

Moc jsme si to užili, výborně se bavili.
Už se všichni těšíme, až vánočním cukrovím
celou školu provoníííímmmmeeeee!